Co jsem si odnesla z dětství
Narodila jsem se v roce 1987, jako krásné, leč neplánované miminko.
Těhotenství, i následných několik let po mém narození bylo pro moji maminku náročné a stresující období. Rozcházela se s mým tátou a zůstala sama na 2 děti.
Ať už to bylo ze stresu, strachu, přehnaných očekávání nebo zkrátka jen kvůli fyziologii, nespustilo se jí mateřské mléko a já vyrůstala na Sunaru.
Jako většina v té době narozených dětí jsem později ochutnávala stravu bohatou především na lepek a cukry.
Odmala jsem byla křehké stvoření. Huběňour, samá noha, samá ruka. Často nemocná. Zřejmě proto mě moji rodiče hodně ochraňovali. Často přespříliš. „Najez se pořádně, seš hubená, ať tě neskolí nějaká nemoc!“, „Tlustí budou hubení a hubení studení.“, „Ať si něco neuděláš.“, „Tu zmrzlinu nejdřív ohřej v puse, ať tě nebolí zase v krku“, „Šmááárja, ty máš zas hubičku jak lžičku.“ …
Postupně jsem si vypěstovala strach ze života. Strach zkoušet nové věci a být spontánní. Sílil ve mně totiž pocit, že jsem nedostatečná, chudáček, příliš náchylná k nemocem a křehká. Neustále jsem se o sebe bála.
Máma se snažila vynahradit mně a starší sestře chybějícího otce v rodině. I když jsme měly hluboko do kapsy, nic nám nechybělo. Kromě láskyplného času stráveného s rodiči.
Máma pracovala jako šroub, aby nás zajistila a vztahy s otcem nebyly v té době dobré. Očekávalo se od nás, že budeme vyrůstat bez problémů, zaškobrtnutí, potichu a v dokonalosti. A my se snažily to tak dělat – aby máma neměla víc starostí. Byly jsme takoví malí dospělí. Já byla ve všem vzorná, sestra zase ta zodpovědná.
A tak ten rebel ve mně, ta divokost a dětská nespoutanost zkrotli.
Mindset, který z toho vzešel
Vyrostla ze mě úspěšná dívka. Zpívala jsem ve výběrovém sboru a jezdila koncertovat po Evropě, vyhrávala jsem kytarové soutěže, odmaturovala jsem se samými jedničkami.
Pamatuju, jak jsem prožívala nelidský stres při každém zkoušení u tabule, nebo veřejném vystoupení. Neměla jsem strach, že by na mě někdo byl zlý, kdyby se mi něco nedařilo, ale byla jsem k smrti vyděšená, že někoho zklamu.
A tak jsem byla vzorná. Ve všem. Jen k sobě jsem byla krutá a zlá. Ve snaze zavděčit se okolí jsem žila denodenní sebepotlačení.
Nikdy jsem si nedovolila popustit uzdu. Vždy jsem měla kontrolu. A to taky znamenalo studovat do noci, vypadat dobře, a proto sportovat do pozvracení nebo třeba nikdy nezkusit cigaretu. Každý den jsem žila ve strachu.
Když jsem o mnoho let později vyhledala terapeutku, žádala jsem ji, ať mě naučí být zase šťastná, mít ráda život a sebe.
Stres jako spouštěč
Pak přišlo období, kdy se toho na mě nahrnulo moc.
Připravovala jsem se na státnice na vysoké škole a souběžně se se sestrou starala o maminku, která bojovala s rakovinou. Tou dobou jsem hodně intenzivně vnímala i vážnou nemoc svého obíbeného profesora ze střední, který svůj boj později prohrál.
Z kolotoče starostí mě vytahoval můj tehdejší přítel. Jenže jsme byli ještě mladí, trošku trdla a vztah se nám pod náporem těžkých témat, která jsme museli souběžně řešit, rozpadl. To bylo pro mě hodně těžké.
A já si to udělala ještě těžší.
Po státnicích jsem si našla 2 zaměstnání a nelidsky na sebe tlačila, abych co nejrychleji vydělala co nejvíc peněz a dosáhla závratné kariéry. Myslela jsem, že to je to, co ode mě všichni očekávají a nechtěla je zklamat.
Honila jsem se bez odpočinku den co den až do chvíle, kdy mě odvezla rychlá záchranná služba do nemocnice…
Tenkrát jsem byla překvapená a ptala se sama sebe „Proč já?“. Teď už se na celou nemoc dívám jinak a jsem vděčná, že jsem se díky ní mohla začít měnit. A uzdravovat.
Co vše tedy mělo u mě vliv na propuknutí Ulcerozní kolitidy? Nejsem lékař, ani genetik, ale s pokorou sdílím svá pozorování:
- Genetika – určité predispozice k propuknutí nemoci si neseme v buňkách. To ale neznamená, že se nemoc musí projevit. Záleží hlavně na tom, jak se životem zacházíme.
- Kojení – kojení, stejně jako přirozený porod, přispívá k osídlení střeva prospěšnými bakteriemi. Tím se vytváří zdravý a funkční mikrobiom, který potřebujeme pro fungující imunitu a zdravé střevo. Mě maminka bohužel kojit nemohla.
- Vyrovnaná psychika – Střevo je náš 2. mozek a zrcadlí veškerou psychickou nepohodu. Já se trýznila už odmala. Nahromaděný stres byl pak už jen spouštěčem nevyhnutelného.
- Netoxické okolí – jedy v okolí zatěžují buňky střeva a přispívají k propuknutí zánětu. Plasty, čistící chemie, znečištěný vzduch, potraviny stříkané pesticidy,… toho všeho, bylo dříve v mém životě dost a dost.
- Protizánětlivá strava – O složení svého jídeníčku jsem se začala zajímat až po propuknutí nemoci. Do té doby můj jídelníček tvořily převážně rohlíky a další cukry v nejrůznějších podobách.
Jak jsem začala věci měnit, se dočtete brzy v některém z mých dalších článků.
Přes 10 let žiji s Ulcerozní kolitidou. Pomáhám lidem se střevními záněty zlepšit své zdraví pomocí SCD diety. Jsem autorkou eBooku – Praktický průvodce Specifickou sacharidovou dietou, který vám bude k ruce při vaší cestě k uzdravení.