Mám chronický zánět střeva. Bude ho mít i moje dítě?
To je otázka, která mě dlouhé roky trápila. Představa, že moje dítě (děti) budou trýznit urputné bolesti, průjmy, ztráta energie, nekonečné návštěvy lékařů a závislost na medikamentech mě velmi znepokojovala. Bála jsem se. A lhala bych, kdybych napsala, že se ještě někdy stále nebojím. Ulcerozní kolitida je dle lékařů onemocnění, které je spouštěno stresem u jedinců s genetickou predispozicí. Často ji dědí i další generace.
Já ale věřím, že nejsme jen pasivní přijímače, které nemají možnost ovlivnit, jak se bude náš život odvíjet. Věřím, že náš mozek a to, jak se chováme k sobě a ke svému okolí ovlivňuje naše tělo víc, než si mnohdy připustíme.
Začala jsem se proto zajímat, jak mohu své děti ochránit. A ano, zřejmě teď namítnete, že stejně nemám jistotu a že mohou děti onemocnět v pozdějším věku. Ano. To je možné. Já ale chci toto riziko snížit na minimum.
Proto jsem pracovala (a stále pracuji) na tom, abych rozeznala co nejpřesněji spouštěče své nemoci a u svých dětí se chovala tak, abych jim stejné vzorce nepředala. Do této chvíle to funguje. Mám dvě zdravé děti (1 a 4 roky) a věřím, že se tento stav už nezmění.
Sama jsem dřív měla spoustu nezdravých vzorců chování, které ovlivňovaly negativně můj zdravotní stav.
Blíž o nich píšu v TOMTO blogovém článku a ve své KNIZE TADY.
Když jsem potom zjistitla, že jsem těhotná, začala jsem hltat informace o tom, jak vychovávat své děti s respektem. Tak, aby se naučily vlastní sebehodnotě. Tak, aby se uměly vypořádat se stresem a tak, aby byly v životě šťastné.
S pomocí mnoha online kurzů, kterými jsem postupně prošla, jsem přestala přikazovat, zakazovat, zvyšovat hlas, dominovat. Tedy všechno, co jsem důvěrně znala z dětství. To vše jsem vyměnila za dohodu, otevřenou komunikaci, respekt a důvěru.
Své děti totiž nevnímám jako nepopsané listy, které je třeba všemu naučit. Vnímám je jako malé učitele, kteří mají mnohem větší moudrost, než my dospělí. Můj syn mě denně učí vlídnosti a spolupráci.
A pokud někdy sklouznu do starých výchovných metod, ihned se objeví protitlak, napětí, vztek, potlačení a sklíčenost. A to je přesný opak toho, čemu chci své děti učit.
Chcete-li, aby vyše děti neopakovaly vaše vzorce, které vedou k nemoci, musíte nejprve změnit sami sebe! Děti vás totiž každou minutu pozorují a kopírují.
Jakmile jsem pochopila, že za to, že jsme nemocní může z velké části ignorance k varovným signálům našeho těla, dostala jsem se až ke studiu psychosomatiky.
V knize „Co nám tělo říká“ od M. Krabicy se ve spojitosti se střevním zánětem a dětmi píše toto:
„Zklamání a vzdor dětské dušičky se nezřídka projevuje zánětem tlustého střeva a řidší stolicí. Má -li dítě průjem, je nešťastné – možná také z atmosféry, která doma momentálně vládne. Dítě vidí i „za oponu“, vnímá intenzivněji a obvykle též pravdivěji než dospělí. Rozpozná a cítí, co se doma „za zavřenými dveřmi“ děje.“
“ Jste-li nepozorní k potřebám a tužbám svého dítěte, pak se nedivte, že si pořád stěžuje, že ho bolí bříško a má často průjem.“
Já myslím, že to vše platí nejen pro děti. Neřešené zklamání, vzdor, potlačení tužeb a pocit vlastní neviditelnosti – dle mého, jedny z klíčových aspektů k propuknutí nemoci.
Velký důraz kladu také na stravu, kterou dětem předkládám, nebo na to, aby byly hodně v pohybu – v přírodě.
Základní pilíře toho co a proč jíme najdete například TADY.
Z celého sdce věřím, že vy, ani vaše děti nemusíte být nemocní. Nemusíte volit cestu utrpení. Musíte jen přešlápnout na jinou kolej. A vystoupit z vlaku, který vás doteď vezl na opačnou stranu, než chcete.
Zahleďte se na svůj život a odpovězte si:
- s jakou náladou ráno vstávám?
- cítím během dne vděčnost?
- jakými myšlenkami se přes den nejvíce zabývám?
- umím setrvat v přítomném okamžiku?
- kdy jsem si udělal(a) naposledy radost?
- spím/odpočívám/piju/jím dost?
- jak vypadají mé vztahy?
- co mě nejvíc znepokojuje?
- jsou lidé se mnou rádi?
- jsou se mnou rády mé děti?
- žiju to, co žít chci?
- umím odpustit?
- dávám sebe na 1.místo?
- kdo je v mém životě nejdůležitější a proč?
- proč a s kým se nejčastěji hádám?
Odpovědi vám mnoho napoví. Zejména to, kde je třeba začít. Jestli vaše děti totiž v něčem vynikají, je to nápodoba.
A proto nezapomeňte – žijte a chovejte se tak, jak chcete, aby se k sobě jednou chovaly vaše děti.
Přes 10 let žiji s Ulcerozní kolitidou. Pomáhám lidem se střevními záněty zlepšit své zdraví pomocí SCD diety. Jsem autorkou eBooku – Praktický průvodce Specifickou sacharidovou dietou, který vám bude k ruce při vaší cestě k uzdravení.