Jak zvládnout SCD a život s ní

Není vždycky posvícení… aneb …ani dieta není všemocná

Dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala tento článek napsat. Moc mi totiž záleží na tom, abych vám sílu dodávala a ne vás o kuráž připravila. Mysím ale taky, že je důležité ukázat vám všechny stránky příběhu a ne jen líbivou realitu, která se snadno prezentuje.

     S rodinou jsme odjeli na krátkou dovolenou na polskou stranu Tater. Těšila jsem se. Miluju hory, les, lesní studánky, horské cestičky a zasloužené výhledy.

     Nabalila jsem všechno potřebné jídlo tak, aby nám bylo pěkně a pohodlně – v zavazadle jsem měla SCD chléb na celou dobu pobytu, 2x mražené maso s omáčkou, kešu, med, máslo, ovoce, brokolici, dýni a další nezbytnosti. Věřila jsem, že jsem připravená.

     V tu chvíli jsem ale koukala dost zúženým úhlem pohledu. Přes všechno balení a přípravy jsem totiž zapomněla na sebe.

Na odpočinek, spánek a vlastní psychickou pohodu.

     Nemám ráda dlouhé cesty autem – je to pro mě vždycky stres. Jako malá jsem vždycky zvracela, jen co jsme vyjeli z města. Pamatujete pach autobusů Karosa? Zvedl se mi žaludek pokaždé, když jsem do nějakého nastoupila. A stejný reflex mám i v autě, když v něm smrdí plasty. Obvykle mi pomůže jen dostatek pití, jídla a hodně čerstvého vzduchu.

Já ale přece teď mám zodpovědnost za děti, není čas otáčet pozornost k sobě – takže jsem dělala vše pro to, aby neplakaly při dlouhé cestě v autě, aby měly všeho dostatek, aby jim bylo pohodlno.

     V hlavě jsem si nesla už z Brna seznam věcí, které je třeba zařídit, aby vše šlo hladce. Jídlo, pití, opalovací krémy, čůrpauzy, spánkový režim, zábava… Na místě jsem i přes velikou únavu dělala vše pro to, aby měly děti pěkné zážitky. Procházky, výlety, restaurace, hřiště.

     Stále kojím cca 5x za noc. Už přes rok – to znamená, že víc jak rok jsem nespala jednu jedinou noc v kuse a to si bere svoji daň.

V Polsku se mi rozjel nehezky zánět ve střevu.

Tolik, že mě to až samotnou překvapilo. Neudělal jsem totiž vědomě žádnou dietní chybu (která obvykle stojí za mými střevními problémy).

Lekla jsem se. Naštvala se. Zuřila jsem.

Ale víte co? Donutilo mě to zamyslet se. Znova. Opět. Posté. Jako bych to sama neradila ve své knize. Strava je velmi důkežitý aspekt uzdravení. Není ale všespásná a je třeba mít v rovnováze také další položky ze seznamu:

     Najela jsem zpět na základní dietu (jak na to najdete ZDE). Přidala medikament a dávám se postupně dokupy.

     Nejsem dokonalá. Dělám chyby. Občas je jich moc najednou. Ale víte co? Mám se ráda a proto nepřestanu po té cestě jít. I přes všechna klopýtnutí, pády… Zvládnu to. A vy to zvládnete taky!

Jsem tu pro vás.

Opatrujte se ❤️❤️❤️

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *