Přemýšleli jste někdy nad tím, proč zrovna VY máte nemocné střevo/bolavé klouby/únavový syndrom/dráždivý tračník/…? Osobně nepatřím k těm, kteří by se touto myšlenkou nějak dlouhodobě zabývali, ale rozhodně se několikrát mojí hlavou prohnala. Od roku 2013, kdy mi diagnostikovali Ulcerozní kolitidu hledám, kde je zakopaný pes. Proč právě já jsem onemocněla a proč právě nemoc střeva? Možných vysvětlení jsem na cestě potkala mnoho…
Nejvíc jednoduchá verze je, že za všechno může genetika a nemohu tedy se svým osudem hnout ani o milimetr. Proč ale neonemocněla také moje sestra? Proč se nemoc projevila u mě, jako u jediné v celém rodu? … Hledala jsem tedy dál…
Průzkum mě zavedl až do oblasti výživy a stravování. Zjistila jsem, že jsem se celý život stravovala jídlem, které podporuje zánětlivé tělesné procesy a tělo na ně přirozeně reagovalo. Konkrétně se jednalo o velké množství cukrů, škrobů, lepku a laktózy. A tak jsem přešla na Specifickou sacharidovou dietu a začala ulevovat zažívání díky protizánětlivé stravě. Ohromná úleva přišla záhy, avšak k úplnému uzdravení to nestačilo.
Celkem přirozeně mé kroky vedly k psychosomatice nemocí. Začala jsem odkrývat, kde ve svém životě jdu proti sobě? Jaké postoje a myšlenky mě ničí a obracejí můj imunitní systém směrem k sebezničení?
Našla jsem mnoho nezdravých vzorců ve svých reakcích na okolní i vnitřní svět. Tomuto tématu věnuji prostor v této knize. Některé postoje šly změnit jako lusknutím pstu, s jinými pracuji doteď. Díky této práci se však měním. A vidím to hlavně na těch, na kterých mi záleží nejvíc. Blízká rodina mi dává najevo, že nerozumí mým reakcím. Mnohdy totiž nereaguji tak, jak jsou ode mě po léta zvyklí.
Jako příklad mě napadá situace, když něco rozbiju, nebo poškodím. Dřív bych nadávala sobě i okolnostem. Byla bych rozmrzelá, naštvaná. Teď to beru s lehkostí. Co se má stát se stane. Nezanamená to, že bych si věcí nevážila nebo závažné události brala na lehkou váhu. Znamená to, že nedělám drama tam, kde stejně nemohu výsledek ovlivnit. Už totiž vím, že všechno je děje z nějakého důvodu a každá situace má z dlouhodobého hlediska smysl. A to moje okolí zatím nepříjímá. Podobných příkladů mám na desítky. …
Proč ale nejsem už zdravá? Proč kolem sebe vidím tolik lidí, kteří jednají jako já dříve, ale jsou naprosto zdraví? Proč se lidé urážejí, pomlouvají, stresují, sebemrskají, kritizují druhé, mají předsudky… a nemají zánět ve střevu? …
A přišla jsem na dvě věci:
1) Od vesmíru/Boha/vyšší moci (doplňte, co je vám přirozené) dostáváme jen ty zkoušky, které my osobně jsme schopni zvládnout. Tím, že jsme nemocní nám tělo říká, že je třeba něco změnit. Něco dělat jinak. A my máme ve své moci to provést. Někdy je to dokonce téma/vzorec, který se dědí již po mnoho generací a my jsme TI, kteří disponují silou tento řetěz přetrhnout. Tím, že se uzdravíme, léčíme nejen sebe, ale také naše děti a vnoučata. Začala jsem tedy na nemoc hledět jako na dar.
2) Lidé, kteří se, podle našeho měřítka, stále nechovají „správně“ možná nemají nemocné střevo, jako my, ale neznamená to, že jsou zdraví. Často vidím diagnozy vysokého krevního tlaku, sníženou imunitu, zkažené zuby, bolavá záda,… to vše může být výsledek nesprávných postojů, spolu s nesprávným zacházením s tělem. Zaměřila jsem se také na vztahy těchto lidí a zjistila jsem, že vidím mnoho rozvodů, hádek, přetrhaných rodinných pout, odloučení,…
...a pak mi došlo tohle:
Lítost není na místě. Vše, co se nám děje má nějaký smysl. Nemoc beru s pokorou a snažím se být každý den lepší verzí sama sebe. Nepřestávám hledat cesty k uzdravení a k tomu, abych se přiblížila stavu konstantní vnitřní harmonie a radosti.
Ostatní lidé mají zase svoji cestu a osud, který naplňují. Já už ale vím, že můj osud není fixně daný. Mohu jej uchopit a změnit k lepšímu konci. S láskou, pokorou a vědomím, že na mně není nic špatně. Že nejsem TA rozbitá, nefunkční, slabá … ale naopak. Že jsem vyvolená změnit osud svůj i mých potomků k lepšímu.
... a jak to máte VY? Proč zrovna VY jste nemocní?
Přes 10 let žiji s Ulcerozní kolitidou. Pomáhám lidem se střevními záněty zlepšit své zdraví pomocí SCD diety. Jsem autorkou eBooku – Praktický průvodce Specifickou sacharidovou dietou, který vám bude k ruce při vaší cestě k uzdravení.
Často asi kolikrát stačí, že už je toho na nás moc. Nějakou potravinu skutečně dlouhodobě přijímáme v nerovnováze. Zabýváme se jí přespříliš. Jíme ji přespříliš. Začínáme být na ní trochu i emočně závislí. Odhaduji, že právě v tu dobu kvůli ní vzniká fyzicky střevní disbióza a více iritujícího bakteriálního a hormonálního odpadu. Taková potravina pak svobodné vyváženě fungující tělo přestává emočně a fyzicky „bavit“. Už jsme doslova otrávení zabývat se tím, s čím nesouzníme a co nás emočně a metabolicky vychyluje. Citlivěji na to reagujeme. Větší citlivost umožňuje rychleji rozpoznat některé škodlivé látky a efekty a dostatečně brzy s nimi skoncovat nebo je uvést na správnou míru. I to je dar. Jen je potřeba emocím umět naslouchat a skutečně je vyslyšet a nalézt cestu k jejich zklidnění jiným přínosným způsobem a ne se tvrdohlavě sebepoškozovat, když vnímáme, že už to není to pravé poklidné. Můžeme reagovat na rozrušováné emoce a narušovaný klid, když už neumíme kdykoliv okamžitě zdiagnostikovat stav střevních metabolitů. Ale ano, můžeme se častěji podívat do záchodu, jestli je vše v pořádku 🙂
Dekuji za krasny komentar ❤️
Já se dlouhé roky spoléhal nejdříve na doktory, pak léčitele a změnu životního stylu, to samo osobě dokáže věci zlepšit, ale spíše jen brzdí nastavený průběh co začal před mnoha lety. Nyní jsem se začetl do knihy Poselství od paní Šeblové, která jde mnohem hlouběji o tom co píšete ve svém příspěvku, ve kterém máte v lecčem pravdu, ale jen nerozčilovat se nad malichernostmi je malá část toho, co je třeba pro uzdravení. Láska, pokora, prosby….
Jsem rada, ze to s Vami souzni. Dekuji za komentar. ❤️