Pobyt v nemocnici je vždycky svým způsobem náročný. Mnohdy se bojíme bolesti, máme strach ze smrti nebo z toho, že budeme na obtíž. Jsme vytrženi z prostředí které známe a staneme se závislými na cizích lidech. Procházíme řadou často ponižujících procedůr, někdy nemáme dost informací, nebo se setkáváme s lidmi, kteří nemají dost empatie, aby byli ve chvílích naší křehkosti k nám vlídní.
To vše může být pro tělo i duši velký stres, který se u lidí se střevními záněty ještě umocňuje tím, aby nedošlo k opětovnému vzplanutí nemoci. Specifická sacharidová dieta je navíc v mnoha nemocnicích nedostupná.
Můžeme ale udělat něco pro to, abychom plánovaný pobyt v nemocnici zvládli s menšími obavami?
Když jsem se dozvěděla, že musím nastoupit do nemocnice na 7-9 dnů kvůli operaci uzlu na štítné žláze, padla na mě panika. Z velké části převážně z důvodu střeva. Co tam budu jíst tak dlouho? Co když se mi v nemocnici rozjede zánět? Jak střevo zvládne narkózu, antibiotika, nevyspání, vyčerpání,…?
Jak odezněla první vlna paniky, začala jsem hledat řešení. Věděla jsem, že v nemocnici nejsou povolené návštěvy kvůli probíhající chřipkové epidemii. Nebylo tedy příliš reálné, aby mi někdo z domu připravil a donesl pravidelně jídlo na oddělení (nedošlo mi, že je možnost jídlo předat sestře a ta mi jídlo donese, i když návštěvu dál nepustí).
Každopádně jsem neměla po ruce nikoho, koho bych mohla takto zatížit.
Při předoperačních vyšetřeních jsem se ptala doktorů, jak si zařídit na oddělení individuální dietu. Kusé informace se skládaly, až jsem našla kontakt na nutriční specialistku, která v nemocnici u svaté Anny v Brně zajišťuje výživu specifických pacientů – například těch, kteří procházejí onkologickou léčbou a mají specifické výživové požadavky. Zvedla jsem tedy telefon a vytočila paní Alenu Mottlovou.
Vysvětlila jsem jí situaci a zažádala jsem o specifický přístup ke stravování během mého pobytu v nemocnici. Nebylo to snadné, i když je paní Mottlová velmi vstřícná.
V nemocnici mohou nabídnout pouze pokrmy ze surovin, které ten den používají k přípravě ostatních pokrmů. Proto jsme spolu prošly den za dnem a pro každý den vybraly a nakombinovaly jídla tak, aby se skládaly z toho, co v nemocnici zrovna budou mít, ale aby vyhovovaly požadavkům SCD.
Uvědomuji si, že ne každá nemocnice má nutričního specialistu a ne každá nemocnice dokáže/chce takto pacientům vyjít vstříc. Pokud se ale ozvete předem a jste opravdu pevní, lze jídla mezi sebou nakombinovat tak, abyste se mohli i s SCD plnohodnotně najíst. I kdyby to bylo jen dušené maso s vařenou mrkví po celý týden.
Doma jsem se na pobyt taky připravila. Nabalila jsem si s sebou SCD chléb (na každém oddělení, často i na JIP je lednička), přesnídávky bez cukru ve skle a 2 pytlíky kešu křechů. Hodilo by se i sušené ovoce, ale to mi teď nedělá moc dobře.
Na 1. den jsem s sebou nesla i uvařený oběd, protože do nemocnice jsem nastupovala už na 8. hodinu ráno.
Ze startu jsem tedy přežila na vlastním jídle. K večeři jsem měla čistý vývar s vlastním chlebem. Další den už byl operační, takže to byl zákaz jídla i veškerého pití. Následující, pooperační, den jsem mohla jen mixovanou stravu – přesnídávka, polévka, mixované maso s vařenou mrkví, mixovaná zelenina s mixovaným masem. Další dny už jsem dostávala zeleninu (nepovolenou kukuřici jsem z jídla pečlivě přebrala :)), maso, filé, vejce, přesnídávky, banány, máslo, med. Přijídala jesm vlastní chléb, dojídala jsem se vlastními přesnídávkami a později oříšky.
Druhý den po operaci se mi stalo, že mi přinesli 3 plátky toustového chleba a ovocný jogurt! V procesu nastala chyba a na oddělení JIP neměli moji dietu nahlášenou. Byli dost zaskočení, ale poměrně ochotní. Jedno jídlo jsme zaplácli přesnídávkou, další už vytelefonovali a dostala jsem polévku s našlehaným masem a zeleninou. Chtělo to ale nepovolit a zkrátka nedat do pusy to, co tam nepatří. Zkoušeli mě totiž přesvědčit, že je vpořádku 2 pooperační dny jíst podle jiné diety. Nedala jsem se.
Střevo se mi během pobytu v nemocnici trochu rozbouřilo. Ale ne tolik, abych to chtěla řešit s personálem. Nic, co bych neutišila potom doma domácí stravou, klidem a spánkem.
Pokud vás čeká plánovaná operace, zkuste se co nejvíc připravit. Ptejte se, hledejte informace, buďte neodbytní. Stůjte za sebou a svými potřebami. Vzpomeňte si, kolikrát jste vy ve vaší práci vyšli někomu vstříc. Říct nebo poprosit neznamená být obtěžující. Všichni máme právo na to dostat jídlo a péči, které jsou pro nás bezpečné.
O tom, proč jsem skončila v nemocnici a co mi tím tělo nejspíš říká se rozepíšu v následujícím článku.
Pokud jste ve světě Specifické sacharidové diety noví a hledáte inspiraci jak začít, můžete si stáhnout TENTO ebook zdarma, nebo se začíst DO MÉ KNIHY, která vás provede dietou (a dalšími protizánětlivými opatřeními) v jejím začátku.
Opatrujte se, buďte zdraví a HLAVNĚ! dejte sami sebe na první místo!!! ❤️❤️❤️
Přes 10 let žiji s Ulcerozní kolitidou. Pomáhám lidem se střevními záněty zlepšit své zdraví pomocí SCD diety. Jsem autorkou eBooku – Praktický průvodce Specifickou sacharidovou dietou, který vám bude k ruce při vaší cestě k uzdravení.